Performance - Altenburg 2005, 30.9.-2.10.2005
V pátek ráno se začínáme scházet na místech k tomu určených. Velmi pomalu. Na to, že je teprve konec září, je nezvykle chladno. Nemrzne už?? Á, copak to mé oči vidí? Miloš má doprovod! Jede s námi maminka. Miloš si z toho ovšem evidentně nic nedělá. Brr, to je strašná zima!
Konečně přijíždí autobus…za volantem se již zdálky směje řidič Tonda Baláž. To bude výlet…! Pro zasvěcené tyto tři tečky mluví za vše! Cesta ubíhá docela v klidu, vzadu se hromadí prázdné lahve, nic neobvyklého se neděje. Žádné potíže ani vně, ani uvnitř autobusu. Několikrát stavíme u benzínek. Je tam zima! Proč potřebujeme pasy, když jsme v té únii??????!
Odpoledne konečně přijíždíme do Altenburgu, ubytováváme se v místním pivovaře a na řadu přicházejí první ochutnávky zlatavého moku. Tak co, chutná pánové??? Je to asi fuk, hlavně že to teče!
K večeru jsme se začali chystat na první vystoupení. Před vystoupením nás k naší velké radosti čeká nemalé občerstvení, nic pro dietáře! Od nejtitěrnějších chuťovek po hlavní chody, dezerty….nemožné popsat všechny dobroty! Jdeme na věc, začínáme předvádět naše umění. Sklízíme úspěch. Nikdo nám to totiž nekazil! Nejsme totiž dosud v plné sestavě. Posádka vozu řízeného panem Zikešem se teprve vydává na cestu. Dorazí okolo půlnoci…už nevím přesně. Spala jsem totiž. A byla mi opět zima!
Sobota proběhla docela klidně. Alespoň pro mě. Před obědem vystoupení na altenburgském náměstí, kde právě probíhal jarmark. Pěkné. Hodně keramiky. Živá prasátka…Ale zima! Odpoledne vyrážíme okrojovaní na jakýsi statek - místní skanzen. Zde jsme původně opět měli předvést náš um, ale vzhledem k nepřízni počasí se tak nestalo. Následovala prohlídka hodpodářských budov, obytné části i části pro čeládku. Vše doprovázeno odborným výkladem v němčině…s překladem do slovenštiny. Dosti neodborným překladem. Příšerným! Po prohlídce statku jsme se vtěsnali do malé kavárničky a předvedli se pouze muzikanti. Jak krásně hráli…bez not!
Po návratu na ubikaci následuje večeře. Před ní jsem já osobně strávila neuvěřitelně úžasné chvíle ve sprše. Asi tak půl hodiny, možná i víc. Rozumějte…bylo poprvé na tomto zájezdě TEPLO! Na večeři jsme dost dlouho čekali a vysílali mlsné pohledu ke stolům, prohýbajícím se pod množstvím lahůdek! Tomášovi se moc líbila lahev coca coly…hlavně ten uzávěr. S velkou pravděpodobností budou v nejbližší době malovat strop sálu altenburgského pivovaru…co, Tome? No, nebudeme to rozpitvávat, že? Následuje volná zábava. Za největší událost považuji já osobně objevení malého elektrického přímotopu v našem pokoji! Děkuji! Je mi totiž trochu zima…
Ráno probíhá velmi klidně. Výborná snídaně formou švédských stolů. Jako včera. Vyberte si! Pečivo, ovoce, sladké, slané, zdravé, nezdravé…čeká nás za chvíli hlavní vystoupení v hale. Velká. A zima! Připomínala mi spíš jakousi jízdárnu, ale když myslíte, že se v tom má tancovat…program si moc nepamatuji…takový standard řekla bych. Oběd se tentokrát nekoná v jídelně, ale dostali jsme lístečky ke stánkům…klobásy, kuře…pivo…ani nevím co všechno, já jsem svůj lístek věnovala někomu, kdo vyhlížel hladověji než já. Nepamatuji se už, kdo to byl. Byla mi zima!
Pomalu balíme, odpoledne totiž vyrážíme směr domov. Cestou zpět je docela klid. Spím. Probouzím se až na hranicích. Zábava se rozjíždí až někde u Mladé Boleslavi. Muzika hraje, tanečníci tančí…v uličce autobusu. Málo místa, ale legrace. Snad nás cestou nevidí žádný příslušník PČR. Konec. Jsme v Bělohradě. Vystupovat! Všichni jsme tento zájezd ve zdraví přežili. Jenom tam byla trochu zima…
Iva Knapová, 5.12.2005
