Ze vzpomínek a kronik souboru písní a tanců Hořeňák
Soubor písní a tanců Hořeňák z Lázní Bělohradu vznikl v roce 1949 a u jeho kolébky stál hudební pedagog Prof. Vratislav Vycpálek. Soustředil kolem sebe několik mladých lidí a vtiskl jim do vínku lásku k lidovému tanci, zpěvu a hudbě. Velkým pomocníkem prof. V. Vycpálka byl Antonín Ódl. Pomohl rozvíjet tuto taneční a hudební činnost. Mladí se scházeli, příležitostně vystupovali a obnovili zvyk Staročeské máje.
Již v roce 1957 se zúčastňují slavností písní a tanců U nás na Náchodsku. V těchto letech taneční složku souboru vede Jindřich Rychtera. Muzika byla jen harmonika a klarinet. Až učitel Josef Stejskal soustředil devět muzikantů - amatérů a v zimním období nacvičovala lidová hudba, která hraje především dětskému souboru. První kroje navrhuje paní Matoušková z Hradce Králové a mají ráz všechnoobecného kroje českého.
V roce 1963, po odchodu J. Stejskala, se vedení souboru ujímá A. Jarušek a B. Brůna, hudbu vede L. Švitorka a taneční složku J. Rychtera. Se souborem začíná pracovat prof. František Bonuš a prof. Karel Krejčí, na jejichž doporučení soubor odjíždí na slavnosti U nás na Náchodsku, a tak se v roce 1963 dostává znovu tam, kde již účinkoval ve svém začátku. Ale na Rýzmburk se již nedá jet bez jména, přemýšlí se, až se přichází na jméno Hořeňák.
Ze souboru se stává pevně stmelený kolektiv, kde jeden chápe druhého a překážkou není ani rozdílný věk členů souboru, někdy i několik desítek roků. Shánějí se vystoupení doma i v celém okolí a soubor se dostává do podvědomí diváků i organizátorů, účastní se Mírových slavností, Družstevních dnů, festivalů, soutěží a přehlídek LUT.
V roce 1966 se ujímá vedení souboru R. Čistecký, primášem a vedoucím hudby je již delší dobu F. Ódl. Poprvé se jede do Strážnice a popáté na Rýzmburk. V roce 1967 se do čela souboru staví E. Jarušková a soubor odjíždí na festival českých souborů do Prahy. Tento festival je odrazovým můstkem pro zájezd do ciziny. Je to jugoslávská Makedonie a ve Skopje byl velký festival folklorních souborů.
V roce 1971 se ujímá vedení J. Rychterová a J. Rychtera se stává zároveň organizačním vedoucím, který je již v souboru naprosto nezbytný. Stále se zkouší v tělocvičně, kde není topení a nakonec ani nejzákladnější hygienické zařízení. Jsou třeba kroje, boty a není zřizovatel. Přes všechnochny nesnáze je dost vystoupení a soubor má dne 14. října 1972 pětisté vystoupení od svého vzniku.
K 25. výročí vzniku souboru se dává tisknout nový propagační materiál a nové plakáty, natáčí se také poprvé pro televizi. Na návrh Národopisného muzea v Praze se dávají šít nové kroje, jsou ručně vyšívané a dalo moc práce, než se všechno sehnalo tak, jak mělo být. V tom čase máme za sebou již několik zahraničních zájezdů a znovu se zakládá dětský soubor, který dostává název Hořeňáček.
V roce 1975 začíná Hořeňák spolupráci s Českým rozhlasem, který si vybírá z našeho repertoáru osm skladeb, což je velmi pěkný úspěch.
Připravujeme už druhé slavnosti písní a tanců Pod Zvičinou, účastníme se festivalu na Dětvě, v Českých Budějovicích a odjíždíme do Finska.
Naše kronika dostává II. cenu na výstavě kronik Východočeského kraje v Hradci Králové. Připravujeme nový program s názvem Chléb a písně, který má velký ohlas. Jezdíme vystupovat do Prahy na Staroměstské náměstí, ale i do Strážnice, Budějovic a jinde.
V roce 1976 se dostáváme až do Národní přehlídky folklorních souborů, která je v Třinci. Účastní se jí 15 nejlepších souborů Čech a Moravy a tady jsme vybojovali hlavní cenu festivalu. To znamená, tento úspěch znovu obhájit na Celostátní přehlídce v Košicích v roce 1977, což se našemu souboru povedlo a dostal tam festivalovou cenu za úspěšný programový blok již zmíněného názvu.
Velmi dobrá práce je s dětmi. Mají nové kroje a vystupují už i samostatně, ale musí jim hrát muzika velkého souboru, což je velmi náročné.
K 1. květnu 1978 soubor dostává státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1979 se dětský kolektiv dostává až do krajské přehlídky v Chrudimi a Hořeňák připravuje nový program. Nové kroje, tentokrát pracovní, a zase hodně a hodně vystoupení. K dětskému souboru přibývá další dětský kolektiv - Hořeníček, který vedou bývalé členky souboru H. Smotlachová a J. Suchardová. Po odchodu F. Fóla se primáškou muziky stává E. Suchá. Všechny složky souboru natáčejí film Kolik faldů na suknici.
Provádíme celkovou rekonstrukci sokolovny, malého tanečního sálu, zasedací místnosti, kuchyně a nahoře ubytování pro 45 osob.
V roce 1983 se účastníme XV. mezinárodního festivalu folkloru horských zemí v polském Zakopaném. Festival je soutěžní a náš blok Rok pod horami získává Stříbrnou valašku, když zlatá nebyla udělena. Tím se stáváme vítězem jedné ze čtyř kategorií. V tomto roce dostáváme i Laureáta Strážnice. Tento titul se uděluje poprvé v historii festivalu.
Vedení dětského souboru Hořeňáček se ujímá M. Rychtera a děti se dostávají v roce 1985 až do Národní přehlídky dětských folklorních souborů, která je v Kyjově. Mají také svůj první zahraniční zájezd a zajišťují se jim nové kroje, které znovu navrhuje Národopisné muzeum v Praze. Nehraje jim již muzika velká, ale E. Suchá dává v lidové škole umění dohromady muziku dětskou. Dostávají pozvání k účinkování na festivalu U nás na Náchodsku. Ve Strážnici účinkují v pořadu Přišlo jaro do vsi a Otvírajte sa, strážnické brány, účastní se II. setkání dětských souborů v Šumperku. Dětská muzika natáčí pro Čs. rozhlas v Hradci Králové. Zde pomáhá obětavě cvičit zpěv K. Zakl.
Své vedení mění i soubor Hořeníček. Nejmenších dětí se ujímají L. Zívrová a J. Vrbová, účastní se s nimi samostatných vystoupení i okresních přehlídek. Organizujeme I. dětský festival a vedení hudby se ujímá Jaroslav Rychtera ml., primáškou zůstává E. Suchá.
Po roce 1989 ubývá vystoupení v Čechách, a tak soubor zkouší pořádat i diskotéky, ale po několika akcích od toho upouští. Přesto nás čeká Strážnice, Veselý Kopec a jiné. Dávají se znovu dělat pohledy a nový propagační materiál. Začínáme také vystupovat v Peci pod Sněžkou pro hotel Horizont. Vystoupení je každou sobotu a trvá do dnešních dnů.
V roce 1990 se konají 3. dětské slavnosti, které v příštích letech zanikají pro nedostatek financí a slučují se s festivalem folklorních souborů Pod Zvičinou. V dalších letech se děti dostávají až na Zemskou přehlídku českých dětských souborů v Poděbradech, na festival U nás na Náchodsku i jinam.
V roce 1995 má opět premiéru dětský soubor Hořeníček, ve kterém jsou děti od tří do šesti let a vede je ing. Z. Rychterová. Jubileum 45 let vzniku souboru oslavil Hořeňák na přehlídce souborů Severovýchodních Čech. Zde uhájil první místo velmi pěkným pořadem Okolo javoří, účastní se velké přehlídky krojů v Nosticově paláci v Praze, v Dolní Lomné a pod Stromem republiky v Praze. Nastává změna ve vedení hudby, primáškou se stává I. Malá, dnes Havelková.
Největší změna se ale týká souboru. Protože soubor nemůže nikdo dotovat, stává se samostatným subjektem pod jménem Sdružení členů a přátel souboru Hořeňák. Takže teď, co nevyděláme, nebudeme mít. Přesto na vystoupení nemůžeme naříkat. Hotel Horizont nám dává dělat nové plakáty a firma Hoška TOUR nové pohledy. V roce 1997 pořádáme poprvé v sokolovně Vesnický bál, který se opakuje každý rok.
Dětský soubor Hořeníček se spojuje s Hořeňáčkem a jeho vedoucími jsou Z. a M. Rychterovi. Hořeňáček vyjíždí každý rok na festivaly nejen po Ćechách a Moravě, ale i do zahraničí.
Soubor Hořeňák dostává ocenění Jivínského Štefana za pozoruhodný kulturní počin a za dlouholetou kulturní činnost. Jezdíme vystupovat do Prahy, Ústí nad Labem, Turnova, na Dlaskův statek, do hotelů v Krkonoších, ale i jinam. Vzniká nový propagační materiál, několik pohledů souboru, ale i pohled ke slavnostem Pod Zvičinou.
V roce 2000 se soubor zúčastňuje v německém Altenburgu akce, určené k zápisu do Guinessovy knihy rekordů - 20 minut účinkuje najednou 3.700 tanečníků různých států na danou choreografii. Rekord byl uznán. V tomtéž roce se do pořadu slavností Pod Zvičinou zařazuje nový program - Polka Rallye. Jedná se o závod v polce na 200 m ve třech kategoriích - krojované, nekrojované a děti. Tento pořad má stále stoupající úroveň. V roce 2003 se účastníme slavnostního přidělení znaku a vysvěcení praporu města Lázně Bělohrad.
Nejde dost dobře obsáhnout všechnochna vystoupení, která soubor měl, nelze ani uvádět všechnochny diplomy a čestná uznání. Leckdy něco skřípalo, ale díky veškerému úsilí členů se zase všechno dalo do pořádku. Pomalu bilancujeme práci uplynulých let.
Dle zápisů z kronik má dnes soubor na svém kontě 2.277 vystoupení, velmi pěknou spolupráci s Českou televizí a rozhlasem. Letos organizuje již 30. ročník Mezinárodních slavností písní a tanců Pod Zvičinou, účastní se mnoha přehlídek, devatenáctkrát se zúčastnil festivalu U nás na Náchodsku, natočil svůj vlastní film a obdržel mnoho čestných uznání a další ocenění. Je držitelem státního vyznamenání Za vynikající práci a za Zásluhy o výstavbu, má diplom České mírové rady, Cenu České hudební společnosti, Čestné uznání za reprezentaci na XIII. ročníku Světového festivalu v Kanadě od CIOFF a IOF. Na svém kontě má i vydání dvou knih, vydání CD a kazet, dva filmy, nahrávky u Čs. rozhlasu, deset televizních pořadů, videokazetu a jiné.
Ze zahraničních zájezdů navštívil země celé Evropy, z Asie - Turecko, Amerika - Brazílie, Kanada a v USA státy Idaho, Utah. Za svého působení soubor vycestoval celkem 65x do zahraničí a vždy dobře reprezentoval svoji vlast.
Vedení souboru písní a tanců Hořeňák chce poděkovat všechnom bývalým i zakládajícím členům za jejich dřívější činnost. Děkujeme také všechnom svým příznivcům i dnešním členům souboru. Je to zásluha všechnoch, že soubor letos oslaví 55. výročí svého vzniku a že dosáhl úspěchů jak v okrese, tak i za hranicemi naší vlasti.
Rozvíjet tradice podkrkonošského lidu, oslavovat krásu života tancem, písní, vyprávěnkou, dávat lidem radost a úsměv - to je především poslání souboru písní a tanců Hořeňák.
Jana a Jindřich Rychterovi
