Předolympijský čas v Argosu
Zájezd do Řecka byl jedním z nejlepších zájezdů vůbec, ale nevím, kterým z hromady zážitků začít. Takže asi tím, co nás potěšilo a zároveň šokovalo nejvíc. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu ubytování a stravování. Takový komfort jsme rozhodně nečekali. Nešetřili na nás. Ještě nevěděli, co je čeká u nás.
Byli jsme ubytováni v nejlepším hotelu ve městě. Útulně zařízené pokoje měly vlastní sociální zařízení, silnou klimatizaci (díkybohu), televizi a balkony. Někdo měl výhled do ulic, někdo na hrad, tyčící se nad městem. Uklizečka den co den měnila povlečení, uklízela koupelny a nezapomínala nás dostatečně zásobovat mýdlem. Recepční nešetřili vřelostí a sršelo z nich přátelství. Prostě pohádka!
Na snídani jsme chodili do nedaleké kavárny. Snídaně sestávala většinou z pečiva, másla, medu a speciálních rohlíčků, plněných úžasným čokoládovým krémem! Samozřejmostí byl výběr nápojů, jak horkých (káva, čokoláda), tak studených (limo, džusy všeho druhu, frappé). Obědy i večeře byly ale pestřejší. Pochutnávali jsme si na řeckých specialitách i jídlech, která známe z domova. Nikdy jsme ale nezvládli spořádat všechno. Obsluha nejdřív nanosila hromady lákavých rozmanitých předkrmů, nápojů…chtěli jsme ochutnat všechno a než přišel na řadu hlavní chod, byla většina z nás po obědě. Většina, Martine, ne ty! Nešetřili na nás. Teď si jen lehnout na pláž…
To se nám poštěstilo několikrát, ačkoli jsme někdy museli vyloženě škemrat. Proč? Protože Řekové ve dne ven moc nevycházejí, chrání se před sluncem. A vědí proč. Tamější slunce pálí jak na poušti. Taky si to kůže nás ze srdce Evropy nedala líbit a někteří souboráci si užili hezkých pár dní s rudými spáleninami od slunce, že jo, Ziki? Místní obyvatelé připomínali spíš noční zvířata než lidi. Ve dne bylo na ulicích úplně mrtvo. Doslova. Až když se slunce začalo sklánět k obzoru, město se probouzelo. Ulice se začaly hemžit lidmi, místními i turisty. Nikdo by nepoznal, že je to stejné město jako před pár hodinami. Čilý ruch panoval až do samého rána, utichal teprve když slunce opět převzalo vládu nad nocí. Ať jsme se pohybovali po "našem" městě, nebo jsme zajeli na výlet jinam, všude jsme se setkávali s přátelstvím a vřelostí.
Výletů jsme podnikli několik, ač bychom bývali byli raději někde ve stínu nebo ještě lépe u vody, protože v nesnesitelném denním horku to není velká zábava, poznávat řecké památky.
Ale i přes horko a sluneční žár jsme si nenechali ujít starobylé město Mikény, starořecké hrady ani museum vykopávek v Argosu.
Památky ale nebyly jen místem našich návštěv. V některých, konkrétně v amfiteátru přímo ve městě jsme také vystupovali. Amfiteátr byl nedaleko od našeho hotelu, proto se pro zpestření obyvatelům uskutečnil průvod až sem. Průvod začal večer, naše vystoupení přišlo na řadu až v noci. Vystoupení v jednu nebo ve dvě hodiny v noci nebyla žádnou výjimkou, ale spíš pravidlem. Spát jsme chodívali kolem třetí či čtvrté hodiny ráno. Někteří jedinci ještě později nebo vůbec, že…? (v zájmu vlastního bezpečí nebudu jmenovat…)
Iva Knapová
